Věrčin příběhPríbeh Vierky.

Pracovala jsem jako zdravotní sestra v Nemocnici Milosrdných bratří ve Vizovicích na Valašsku, kde žiji se svou rodinou. Volné chvíle jsme trávili na chalupě, kde jsme si užívali jak letní, tak zimní radovánky, hlavně lyžování a občas i běžky.Pracovala som ako zdravotná sestra v Nemocnici Milosrdných bratří ve Vizovicích na Valašsku, kde žijeme s mojou rodinou. Voľné chvíle sme trávili na chalupe, kde sme si užívali ako letné tak aj zimné radovánky najmä lyžovanie občas aj bežky.

V červnu 2012 se mi na chalupě radikálně změnil život. Vlečka traktoru, na které jsme jeli spolu s manželem a naší třináctiletou dcerou, měla nehodu. Má dcera mi tehdy zachránila život. Utrpěla jsem však těžká zranění a přišla jsem o levou dolní končetinu ve stehně.V Júni 2012 sa mi na chalupe radikálne zmenil život. Počas prevozu na vlečke od traktora, na ktorej som šla spolu s manželom a našou trinásťročnou dcérou sme mali nehodu. Moja dcéra mi vtedy zachránila život. Avšak utrpela som ťažké zranenia a prišla som o ľavú dolnú končatinu v stehne.

Po operaci jsem lékařku překvapila svou reakcí: „Já vím, že nemám nohu, ale co, já to zvládnu!“ Po několika měsících jsem se vrátila k práci zdravotní sestry, svým koníčkům a zálibám. Hodně mě to naplňuje a zaměstnává, a proto nemám čas přemýšlet nad tím, že mi chybí kus nohy. Pomohla mi hlavně pevná víra a podpora rodiny a přátel.Po operácií som lekárku prekvapila svojou reakciou: „Ja viem, že nemám nohu, ale aj tak to zvládnem!“ Po niekoľkých mesiacoch som sa vrátila k práci zdravotnej sestry, svojím koníčkom a záľubám. Veľmi ma to napĺňa a zamestnáva, a preto nemám čas premýšľať na tým, že mi chýba kus nohy. Pomohla mi hlavne pevná viera a podpora mojej rodiny a priateľov.